Historie katedry

Období 1946 – 1989:

Rozvoj didaktických technologií a rostoucí potřeba připravovat studenty učitelských fakult na specificky nové pedagogické dovednosti vedla ve 2. polovině 60. let k zakládání speciálních pracovišť. Na Pedagogické fukultě Univerzity J. E. Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) byl po dvouletém období příprav otevřen na Katedře mimoškolní výchovy a pedagogické praxe tzv. Kabinet didaktické techniky, jehož první pracovníci nastoupili na základě konkurzů k 1. 9. 1968. Když počátkem 70. let splynuly všechny 3 katedry oborů pedagogika a psychologie v tzv. Katedru pedagogických věd, pozbyl i původní kabinet didaktické techniky svoji relativní autonomii a stal se součástí této katedry. Výuku předmětu „Didaktická technika“ vedli zprvu 4 učitelé a 1 technik se zabýval servisem. Po oddělení fakultního Audiovizuálního centra se tento počet zredukoval na 3 pracovníky, jejichž zaměření se těsněji vázalo na didaktiku a logiku. Ke specializační transformaci pracovníků v oboru didaktické techniky došlo po založení nové samostatné Katedry pedagogické praxe v roce 1979, do jejíž kompetence připadlo i zabezpečení přípravy studentů učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů v oblasti práce s audiovizuální technikou a vyučovacími stroji. Výuce didaktické techniky pro studenty učitelství I . stupně základní školy se pak s pomocí externích odborníků věnovali pouze 2 učitelé technického zaměření z Katedry pedagogických věd, oddělení 1. stupně. Tento stav se změnil s výraznějším nástupem výpočetní techniky na univerzitu. K neformálnímu útvaru didaktické techniky katedry pedagogických věd nově přibyli i pracovníci laboratoře výpočetní techniky, kteří se svou pracovní orientací podíleli i na výuce předmětu „Didaktická a výpočetní technika“.

Období 1990 – 2000:

V roce 1990 došlo k vnitřní reorganizaci Katedry pedagogických věd, při níž vzniklo zprvu Oddělení didaktické techniky a Laboratoř výpočetní techniky jako součást nové katedry pedagogiky, později autonomní laboratoř didaktické u výpočetní techniky, až konečně na základě rozhodnutí tehdejšího děkana a po schválení akademickým senátem v r. 1991 byl založen samostatný Ústav didaktické technologie a informatiky o 11 pracovnících, z nichž bylo 5 učitelů, 3 vědeckotechničtí specialisté Laboratoře výpočetní techniky, 2 členové Kabinetu technických služeb se zaměřením na servisní práce pro ostatní katedry pedagogické fakulty, a 1 administrativní síla. V průběhu roku 1994 zaniklo reorganizované Audiovizuální centrum Masarykovy univerzity a část jeho práce, především pro pedagogickou fakultu, převzal Kabinet technických služeb.

Ústav didaktické technologie a informatiky se posléze interně dělil na 3 pracoviště: Oddělení informační technologie,Laboratoř výpočetní techniky a Kabinet technických služeb. Jeho pracovníci zabezpečovali výuku informatických předmětů ve všech formách i typech studia a garantovali program elektronizace a computerizace fakulty včetně obecného technického a didaktického servisu. K zajišťování těchto náročných pedagogických i technických úkolů Ústav disponoval dvěma specializovanými učebnami, jednou konzultační laboratoří výpočetní techniky, jednou technickou laboratoří výpočetní techniky, audiovizuálním studiem, kabinetem technických služeb, depozitářem, detašovaným pracovištěm multimediálních programů a odbornými pracovnami. Objem inventované výpočetní a didaktické techniky dosáhl na sklonku roku 1995 výše téměř 12 mil. Kč.Po celou dobu rozvoje usilovalo pracoviště vedle pedagogických činností o intenzívní domácí i zahraniční kontakty, v jejichž rámci vystupovali a vystupují zástupci Ústavu na mezinárodních konferencích a podíleli se na celostátních i zahraničních projektech. Od roku 1972, kdy byly položeny základy pravidelných kontaktů s Pedagogickou vysokou školou v Drážďanech, v Magdeburgu a v Krakově, s Audiovizuálním centrem Humboldtovy univerzity v Berlíně a Pedagogickými instituty univerzity v Poznaní a ve Wroclavi, vystupovali pracovníci Ústavu na periodických konferencích pořádaných Pedagogickotechnickým oddělením v Drážďanech a publikovali své vědecké práce a pedagogické zkušenosti ve sbornících tamní vysoké školy. Od roku 1991 se zahraniční kontakty pracovníků ústavu výrazně zvýšily. Došlo k vzájemným vědeckým návštěvám a pobytům v Anglii (Univerzita v Oxfordu, Department of Education), Skotsku (Univerzita of Strathclydie, Faculty of Education; Univerzita of Paisley Scotland, Faculty of Computing Science), Belgii (Univerzita v Leuvenu, Department of Education), Španělsku (Univerzita v Barceloně, Department Didactics and School Organisation), USA (Státní univerzita v San Diegu, Department of Telecomunication), SRN (Univerzita v Regensburgu, Philosophische Fakultät II), Polsku (Jagellonská univerzita v Krakově) a vystoupením na konferencích v Berlíně, Regensburgu, Oxfordu, Krakově, Klagenfurtu, Leuvenu, Odensee, Jerusalému aj. V rámci oborových kontaktů se sesterskými pracovišti v ČR a SR spolupracovali zástupci Ústavu se svými partnery např. z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, Západočeské univerzity, Palackého univerzity a Ostravské univerzity, s Pedagogickou fakultou v Nitře a s řadou dalších. Na vývojovém pracovišti multimediálních programů vznikly unikátní výukové programy pro základní školy, z nichž první byl v roce 1994 v celostátní soutěži o Duhovou disketu vyhodnocen jako nejlepší dílo ve školství. Kromě metodických materiálů pro počítačovou aplikaci vznikla v Ústavu např. ve spolupráci s Besipem řada dalších metodických pomůcek celostátního významu. Zástupci Ústavu zasedali v redakčních radách výukových materiálů a metodických pomůcek pro dopravní výchovu a v komisi výpočetní techniky Grantové agentury vysokých škol. Ústav byl spoluzakladatelem a členem rady Nadace výchovně vzdělávacích pořadů, v jejíž produkci vznikla řada programů využitých též Českou televizí.

Po celé období existence pracoviště didaktické techniky a pozdější didaktické technologie se podíleli jednotliví pracovníci na mnohých celostátních i mezinárodních výzkumných projektech. Rozsahem největší byl pětiletý komplexní program výzkumu automatizovaných informačních systémů řízení školství, jehož nejvýznamnější části „Roční učební plány“, „Rozvrhy“ a „Typologie učeben a pomůcek“ se rutinně uplatnily v celostátní praxi. Rovněž mezinárodní výzkum efektivity aplikace didaktické techniky, řešený společně se sesterskými pracovišti v Drážďanech a v Krakově, jehož vyústěním bylo sblížení učebních osnov a několik společných publikací, přinesl mezinárodní ohlas. Uplatnění v učebních plánech pro obecnou a občanskou školu v ČR našel výzkum problematiky přípravy studentů pedagogických fakult pro dopravní výchovu, z něhož vzešly také dvě celostátní učební pomůcky s metodickými příručkami a didaktický základ dvou interaktivních multimediálních programů. V letech 1991 až 1995 byly v rámci projektů Tempus koordinovány Ústavem dva mezinárodní projekty řešící obecné otázky demokratizace evropského školství, na němž se podílely univerzity z Anglie, Španělska, SRN a Polska (Developing Schools for Democracy in Europe; Intormation Technology in Teacher Education). S dílčími zprávami byla odborná veřejnost seznámena kromě výzkumných prací rovněž vystoupením na konferenci IGIP v Klagenfurtu v roce 1992. Všechna významnější a rozsáhlejší vědecká a výzkumná práce našla svůj odraz také v publikační činnosti. Kromě mnoha desítek drobnějších příspěvků do odborných časopisů a fakultních sborníků bylo publikováno několik prací v oborovém bulletinu v někdejší NDR a v úzce specializovaném časopisu CHIP. K zásadnějším publikacím lze počítat např. anglickou verzi učebnic didaktické technologie pro zahraniční studenty Vojenské akademie v Brně, monografii s didaktickou teorií učeben a odbornou publikaci o učitelském vzdělávání.

V roce 1998, po přijetí nového Vysokoškolského zákona, byl Ústav didaktické technologie a informatiky reorganizován v souladu s novou legislativou a přejmenován na Katedru didaktických technologií. Vědeckopedagogická práce pracoviště byla i po této reorganizaci nadále zachována a rozvíjena, především v oblasti počítačové podpory výuky s praktickým zaměřením na dopravní výchovu. Katedra didaktických technologií se stala rovněž garantem provozu celofakultní počítačové sítě a v této oblasti plnila úkoly celofakultního i celouniverzitního charakteru, zejména přechod na elektronický systém řízení – Informační systém Masarykovy univerzity. V této oblasti působila jako fakultní koordinátor při samotném rozjezdu nového systému na fakultě.

Období 2001 – současnost:

Od 1. ledna 2003 bylo z podnětu vedení fakulty a po schválení Akademickým senátem fakulty z Katedry didaktických technologií vyčleněno samostatné Centrum informačních technologií a zároveň zrušen Kabinet technických služeb. Nové Centrum informačních technologií se ujalo koordinace provozu počítačové sítě Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a jako neučitelské pracoviště se stará o chod elektronických počítačových systémů.

Po této reorganizaci se Katedra didaktických technologií zabývá pedagogickou prací orientovanou na prezenční i kombinované studium a na předměty společného základu strukturovaného studia i studia učitelství pro 1. stupeň ZŠ, bakalářského studia mistrů odborné výchovy a učitelů odborných předmětů, kurzů celoživotního vzdělávání aj. V oblasti výzkumu a vývoje jsou pracovníci Katedry zapojeni do řady transformačních a rozvojových projektů a grantů. Katedra má rovněž ambice stát se testovacím střediskem pro ECDL, zejména se zaměřením na pedagogické pracovníky.

Dne 1. 10. 2012 byla katedra chemie sloučena s katedrou fyziky a katedrou chemie. Vedoucím nově vzniklého pracoviště (Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání) se stal doc. P. Sládek. Katedra didaktických technologií nadále pokračuje v činnosti jako Sekce odborného vzdělávání.